Vážený pane řediteli, drazí učitelé, milí spolužáci!

Sešli jsme se dnes zde, abychom ukončili skvělých devět let, které jsme zde prožili. Ač to vždy nebylo jednoduché čas plynul jako voda a my všichni jsme těch 9 let zvládli.

Vzpomínáme na den 3. září 2012 kdy jsme poprvé vkročili do školy jako žáci a poprvé jsme potkali naše nové spolužáky. Jako malým a stydlivým dětem nám chvíli trvalo, než jsme se seznámili. Ten den jsme také poprvé potkali naši novou paní učitelku Čenčíkovou, která nás učila další 2 roky. Naučila nás to nejdůležitější - číst, psát a počítat. Krásné to časy – našim největším problémem bylo naučit se abecedu, přečíst Ema má mámu a spočítat cenu zmrzliny.

V třetí třídě jsme se přesunuli na druhou stranu školy a dostali jsme nového třídního učitele Jiřího Horáka. Ten nás celou dobu vedl k tomu, abychom se jako spolužáci pořádně seznámili. Dokázal to díky každotýdenní změně zasedacího pořádku a také díky celoroční ,,soutěži´´,kde byla potřeba spolupracovat. Tenkrát také vznikla ta přátelství, která vydržela do dnešních dnů. S panem učitelem Horákem jsme zažili spoustu zážitků, nejen ve škole, ale také na výletě do Prahy či na škole v přírodě ve Vernířovicích. Samozřejmě jsme pokročili v učení, pan učitel Horák s námi pokročil v češtině, matice, naučil nás základy angličtiny a další. Spousta žáků si s panem učitelem vytvořila kamarádský vztah. Byli jsme schopni probírat násobení a hned za chvíli kandidáty na amerického prezidenta. V páté třídě jsme se museli s panem učitelem Horákem rozloučit, čekal nás přestup na druhý stupeň.

Na druhém stupni se změnilo snad všechno. Ztratili jsme pár spolužáků, kteří odešli na jiné školy, získali jsme však jiné, kteří k nám propadli. Také jsme dostali nového třídního učitele Pavla Trčku, který nás doprovází dodnes. Všechny nás čekal tvrdší režim než na 1. stupni. Během roku jsme si na všechno zvykli a pochopili, jak to funguje na druhém stupni. Obsáhlým zdrojem zážitků byl lyžařský zájezd.

V 7. třídě se nám do rozvrhu přidal další předmět – třetí jazyk. Většina třídy šla na ruský jazyk – pouze 5 odvážných šlo na německý. V zimě jsme stejně jako v 6. Třídě jeli na čtrnáctidenní lyžařský pobyt v Malé Morávce. Pobyt si užili jak ti co lyžovali, tak ti co nelyžovali.

Osmý ročník byl zlomový. Nastal čas otázek typu: Na jakou školu byste chtěli jít? Pro spoustu žáků to byla velice zapeklitá otázka, jelikož někteří si ani pořádně nedokáží zvolit svůj oběd, i když je pravdou, že v naší školní jídelně je tento výběr poněkud omezený. Sotva jsme se vzpamatovali z těchto dotazů, zavřeli nás – nikoli do vězení, ale do domácí karantény. V domácí karanténě byla výuka poněkud volnější a pohodovější. Stačilo splnit zával domácích úkolů a měli jsme klid. V červnu jsme akorát přišli po čtyřech měsících v karanténě do školy pro vysvědčení, které jsme si tvrdě vydřeli pozdním odevzdáváním úkolů.

Po letních prázdninách jsme do školy nastoupili jako běžní deváťáci kteří přirozeně dychtili po znalostech. Tento stav se však po měsíci z důvodu druhé vlny pandemie změnil. Opět jsme byli uzavřeni do domácí karantény. Odborníci v oboru podvádění ve škole byli v těchto čase jako v doslovném ráji. Ač jsme se zbavili záludných otázek typu: na kterou střední chceš jít? Či dokonce na kterou výšku chceš jít? , nastal jiný problém. Byla potřeba si už definitivně vybrat školu, na kterou chceme jít a směr, jakým se bude náš život ubírat. Spousta spolužáků již měla předem jasno, pro jiné to bylo těžké rozhodnutí. Nakonec na tuhle otázku našli všichni odpověď. Přišel den D, den přijímaček a mi šli absolvovat naší první zkoušku. Po této zkoušce měla spousta žáků tendenci si hodit lano kabelem od notebooku. Poté nastalo období s názvem přežít do konce roku. Pro spoustu žáku, kteří měli strach z výsledků to však bylo peklo na zemi. Naštěstí tohle období uběhlo hodně rychle a přišel čas zveřejnění výsledků. Nastal další čas otázek dostal ses? Co příjmačky? A podobně. Na konci roku se začala rozvolňovat opatření a byla možnost zařídit poslední školní výlet, který jsme si velmi užili. Tohle byla poslední velká událost, která nesmí být opomenuta.

Dnes stojíme zde, abychom se rozloučili se vším, co jsme teď zmínili, rozloučili. Bylo to krásných 9 let, na které budeme vesměs vzpomínat v dobrém. Slibujeme, že se pokusíme dosáhnout vysokoškolského vzdělání, i kdyby nás to mělo stát mentální zdraví a ztrátu sociálního života.

Loučí se s vámi svěřenci pana učitele Trčky!