Pokud si chcete prožít atmosféru první republiky se vším všudy, a máte namířeno na některou ze školních akcí, možná oceníte malý návod, jak se s dobovým oblečením a doplňky vypořádat.

 

Dámský styl

Dvacátá léta se nesla ve znamení rovnoprávnosti mužů a žen – ženy opustily kuchyně a domácnosti, získaly volební právo, mohly studovat, sportovat, pracovat, vyučovat, řídit auta, pilotovat letadla... Ženy si také začaly přivlastňovat mužský styl, jak v oblékání, tak z hlediska účesů. Pokud tak nerady nosíte šaty, vzít si kravatu, košili, sako a kalhoty je zcela v pořádku. Stejně tak krátké vlasy byly ve 20. letech v módě. Ve 30. letech se opět vrátila móda dlouhých šatů (v délce minimálně pod kolena) a vlasů – ženy opět chtěly vypadat elegantně a žensky. Kromě šatů se začaly nosit i halenky se sukněmi, pas se zdůrazňoval pásky nebo stuhami. 

Nejpopulárnější značkou obuvi byla značka Baťa, která existuje dodnes. Ženy nosily zejména lodičky nebo polobotky, do společnosti na vysokém, ke každodennímu nošení na nízkém podpatku. 

Mezi doplňky prvorepublikových dam patřily zejména klobouky a rukavičky (kožené, šifonové nebo háčkované). Pokrývka hlavy byla naprostou nezbytností; dobové příručky z roku 1918 uvádějí, že pokud si žena nemůže dovolit klobouk, má nosit alespoň šátek. Zajímavé je, že přestože si prvorepublikové dámy mohly pořídit kabelky, nenosily je běžně, a pokud ano, jednalo se o malé, zdobené taštičky či psaníčka, která se nosila v podpaží – dámu s batohem nebo velkou kabelou byste před sto lety na ulici nezahlédli. Nedílnou součástí oděvu dámy byly šperky – především klasické perlové náhrdelníky, ale stále větší popularitu si získávaly náramky. 

Ve 20. letech se ženy stříhaly nejprve po ramena, poté na krátké mikádo a nakonec se populárními staly krátké, chlapecké účesy. Ve 30. letech se však vrátila móda zvlněných kadeří, které se nosily rozpuštěné nebo vyčesané do drdolu. 

A jak na prvorepublikové líčení? Rudá rtěnka byla nepostradatelnou výbavou každé dámy. Obočí si ženy malovaly úzké a do obloučku. V módě bylo černé, kouřové líčení očí, případně černá oční linka. Každá dáma s sebou v malé kabelce nosila také pudřenku se zrcátkem – upravit si rtěnku bylo v té době přijatelné i na veřejnosti, třeba u stolu v restauraci během oběda (nikdy však u večeře). Dámy se tak nemusely schovávat v umývárně, pokud si chtěly opravit líčení.

 

Pánský styl 

Pánové se v období první republiky snažili oblékat sice elegantně, ale pohodlně. Nosily se košile s měkkým límcem a obleky s volnějším střihem, případně sportovní sako nebo pletená vesta. Velmi populární byla proužkovaná saka, kalhoty nebo košile. Ve volném čase bylo přijatelné obléct si třeba i rolák nebo svetr. Nechodilo se pouze v černém – populárními barvami byly i tmavomodrá, béžová a hnědá, odvážnější pánové si libovali v károvaném oblečení. Výjimkou byly návštěvy divadel, hotelů, klubů nebo tančíren, kdy bylo třeba obléci se podle etikety – do tmavého smokingu a bílé košile. 

Obuvi vévodily Baťovy šněrovací a kotníčkové boty, od 30. let pak také mokasíny. 

V šatníku prvorepublikového muže nesměl chybět klobouk, rukavice, kravaty či motýlky, které byly ve společnosti naprosto nezbytné. Jedním z nejdůležitějších doplňků pak byly hodinky, které se zpočátku nosily na řetízku a pánové si je zastrkávali do kapsičky ve vestě, která k tomu byla přímo určená. Ve třicátých letech se pak objevily náramkové hodinky, takové, které známe dnes (pochopitelně běz digitálního displeje).

A účes? Dlouhé vlasy u muže nepřipadaly v úvahu. Naopak pomáda na vlasy a knír nesměla chybět v žádné mužské koupelně. Vlasy se nosily uhlazené a pečlivě učesané – rozcuch byl přípustný pouze u sportovců po odehraném utkání. Mezi lety 1920 - 1930 byl u mužů velice oblíbený i v současnosti populární styl undercut.